Wow, ten čas letí. Další rok uběhl jak voda a já jsem zpět!

Tak zkusím nějakým způsobem navázat na začátek minulého roku.

Pamatuju si, že 31.prosince 2017 o půlnoci, jsem si vzal "předsevzetí", že si najdu byt (klidně garzonku), ale že se chci odstěhovat a žít sám. Pamatuju si, jak jsem 1.1.2018 říkal babičce, že se budu za chvíli stěhovat, že jsem se rozhodl jít bydlet sám a že si něco najdu. A babička na to řekla něco ve smyslu, že určitě, že to by chtěla vidět.

Trošku teď odbočím, protože jsem si vzpomněl, když jsem se chystal na svůj první půl maraton a začal jsem trénovat cca 7 měsíců před půlmaratonem. Když jsem odcházel na svůj první a zatím poslední půl maraton v životě a loučil se s babičkou s tím, že mě uvidí v televizi až budu probíhat cílovou páskou, babička mi na to řekla, že mi nevěří, že to neuběhnu. Prej jsem málo trénoval a nemůžu to zvládnout, že na to nemám.

Samozřejmě mě to zamrzelo, protože já se snažil trénovat na max, ale vyskytlo se spoustu problémů, které mi říkaly, abych to radši vzdal. Ale já jsem si tvrdohlavě řekl, že mě to nezajímá a že buď proběhnu cílovou páskou, nebo mě odvezou sanitkou.

Takže, možná mě i babička nakopla a já zvládl jak půl maraton, tak si sehnat svůj vysněný byt. :-)

Abych se vrátil k začátku, tak ikdyž mě to stálo hodně sil a celkem dost peněz, byt jsem si sehnal. A to pronájem městského byt 1+1 po rekonstrukci. Musel jsem za něj sice městu zaplatit nevratnou zálohu 80.000,-Kč + 10.000,- vratnou kauci + oběhnout a zařídit další x věcí, ale nelituji.

Peníze jsem samozřejmě neměl, takže jsem si poradil jinak. A ano, momentálně mám půjčku u banky, ale jak jsem říkal, zařídil jsem si své bydlení sám a nelituji.

Od září 2018 taky pracuji jako OSVČ a to z domova. Pomáhám bratranci s podnikáním a ikdyž se nám v poslední době nedaří, taky nelituji.

Ikdyž to může vypadat růžově, bohužel to růžové není. Jak už jsem naznačil, v podnikání se nám stále úplně nedaří. Máme co dělat, abychom se nějak uživili. Nejhorší na tom asi je, že mám pořád deprese. Nejsou to už tak silné deprese, jako když jsem měl léčbu "Rebifem", ale i tak je to celkem intezivní. Bojuji sám se sebou.

Takže dnes. 26.1.2019, jsem se s tím vším rozhodl něco udělat. Jelikož jsem v poslední době celkem dost pil, ikdyž jsem věděl, že to není úplně nejlepší rozhodnutí, ale byla to jedna z věcí, co mi "pomáhala" se cítit líp. Rozhodl jsem se abstinovat. Jdu s tím do toho, že toto rozhodnutí nebude napořád, ale chci zkusit a chci si dokázat, že to jde. Začnu nejdřív měsíc, 2, 3 až třeba rok. A pak uvidíme.

Chci to zkusit i jinou cestou, než "pít z žalu".

Udělal jsem si rozvrh, který budu (chtěl, ale budu) dodržovat. Takže se vracím k cvičení, ranímu běhání v 5.30 a kruhovým tréninkům. Navíc jsem si k tomu přidal i Krav Magu, která bude probíhat 2x týdně.

Věřím, že mi toho rozhodnutí umožní se cítit lépe, sebevědoměji a hlavně mi to pomůže i s únavou. Tedy věřím tomu, ale uvidíme, že? :-)

Kromě tohoto všeho, se budu každou něděli dopoledne fotit, vážit a měřit se, tak abych viděl pokroky.

Pokusím se sem do blogu taky více psát své myšlenky, pochybnosti a další strasti a radosti. Což by mi mohlo taky více pomoci dosáhnout toho, co chci.

A co vlastně chci?

Předně se chci cítit více sebevědoměji, nechci už dál pokračovat v tom, jak žiji teď. Jelikož mi to nepřínáší nic pozitivního. Snad se mi vše zadaří a začnu konečně ŽÍT!