Další příznaky RS

Dnes ráno, když jsem vstával do angličtiny a chtěl si připravit snídani, se mi udělalo na zvracení. Byl to zvláštní pocit, který opravdu nepamatuju. Přišlo to z ničeho nic, zvedl jsem se ze židle, na které jsem seděl a namířil si to rovnou k záchodové míse s naprostou jistotou, že "VRHNU". Klekl jsem, objal mísu a čekal, co bude. A co mi k tomu dál přišlo byl rašící studený pot na čele a nepříjemný pískot v uších.

Naštěstí, bylo za chvíli po všem a obešlo se to i bez zvracení. Ovšem tato "zkušenost" mě přiměla jít k doktorce, která mě obratem poslala na řadu vyšetření (krev, rentgen páteře, EMG), uvidíme. K tomu jsem dostal injekci magnézka (20%) + vit.B komplexu...

V posledních dnech (po 1/2 maratonu) se totiž cítím celkem divně - SLABOST, MALÁTNOST až ZÁVRATĚ, HROZNÁ ÚNAVA (spím 2x denně) + BRNĚNÍ, který přešlo i na levou stranu těla včetně HLAVY (na levé vlasaté části včetně LEVÉHO UCHA). OPRAVDU ZVLÁŠTNÍ, SNAD UŽ TO BUDE O.K. !!!

17.-22.7.2015 letím s kamarádem do UK, oslavit jeho 25. narozeniny + navštívit naši bývalou spolužačku ! :) Už se těšíme!

Když bude vše O.K., tak bych rád od srpna začal pracovat, abych měl na další kurzy angličtiny + zahraniční cestu, kde bych chtěl pracovat + zároveň chodit do kurzu angličtiny, abych si jazyk už konečně na 100% osvojil. Poté, co busu mít jazyk (bez malých drobností) zvládnutý, bych se rád učil Španělštinu. A to z důvodu, že se řadí mezi nejpoužívanější jazyky a taky proto, že bych se rád stal stewardem u některé z leteckých společností, kde se mi další znalost jazyka bude hodit. :)

A vůbec, přemýšlel jsem, co vlastně v životě chci. A vím jedno. NECHCI ŽÍT ŽIVOT, JAKO VĚTŠINA = najít si poblíž práci, partnerku, založit rodinu, chodit do práce a umřít. TOHLE NENÍ TA CESTA, KTEROU BYCH CHTĚL KRÁČET.

CHCI VIDĚT KUS SVĚTA, i když mám trochu strach, ale taky nechci, aby to byl STRACH, co bude řídit můj ŽIVOT! Nechci se jím nechat ovlivňovat. Celej život jsem se až moc všeho bál a kam to vedlo? Sice žiju, ale jak??? Před vším se až moc schovávám a to není život, ale čekání na SMRT! Je to přežívání a ne prožívání/užívání.

Vím, že jsme každý jiný a každý máme na stejnou věc jinej názor. Tenhle je můj a za tím bych si rád šel. Nic, jdu odpočívat, lehnu do postele s knížkou a jdu pomalu spát, je 22:10...