Jak jsem začal... přemýšlet, běhat,...

Včera jsem si uběhl svých prvních 17,13km! (začal jsem běhat zhruba před půl rokem a to kratší vzdálenosti max do 10km)
- byl to teda MAZEC, ke konci jsem myslel, že už někde lehnu, měl jsem pocit, že mě nohy už sotva poslouchají, ale zvládl jsem to! (za 1h42m)

Za necelý měsíc mě čeká SPARTAN RACE a za měsíc a půl můj první PŮLMARATON. Tak musím trénovat.

Mimochodem, od té doby, co jsem odešel z práce, jsem si řekl, že budu přemýšlet a hlavně zkoušet co by mě mohlo bavit, určitým způsobem naplňovat. Dal jsem se na pár kurzů s tím, že uvidím. (masér, poradce pro výživu a suplementaci, fotografický kurz, kurz angličtiny).

Tak a ještě jedna věc mě docela štve. Řekl jsem si, že si musím nějak naplánovat svůj čas tak, abych ho efektivně využil, tzn. během dne musím a chci zvládnout určitý činnosti, jako je učit se slovíčka, dělat úkoly a číst články do kurzu, cvičit, číst knihy, atp...

Ale zatím se rozvrhu nedokážu řídit, hrozně se mi rozutíkávají myšlenky a dělám nebo chci dělat hned několik činností zaráz a to prostě nejde.

Bude to chtít na sebe v tomto ohledu více zatlačit. Už jsem to dokázal, jde to, ale člověk se musí opravdu hodně přemáhat. Začínal jsem takhle s během. Řekl jsem si, že 2x týdně budu vstávat v 5,30h a prostě vyběhnu. Nejhorší byl asi ten šok z budíku a pak se prostě vyhrabat z postele. Nejúčinější bylo to udělat prostě HNED, jak o tom člověk začne přemýšlet, tak je KONEC. A protože jsem to už dokázal, tak to dokážu i tentokrát. Budu dodržovat svůj harmonogram a uvidíme jak to pak dopadne! :)

"HLAVNÍ JE SI VĚŘIT, VĚŘIT V SAMA SEBE, VE SVÉ SCHOPNOSTI A MÍT ODHODLÁNÍ NĚCO VE SVÉM ŽIVOTĚ ZMĚNIT"

EDIT: BTW, je 15.11h a já ještě ani nezačal dělat své úkoly do kurzu výž.poradce. A to je mám naplánovaný na ráno! :(

EDIT: Je 22.30h. Kolem 19h jsem byl na fitness-kickboxu a zažil jsem poněkud divnou věc. Místo toho, abych byl zavalen ENDORFINY (jak pokaždé) a cítil se skvěle, začal jsem přemýšlet o svým životě. A to spíš NEGATIVNĚ. A tohle se mi děje posledních pár měsíců. Mám pocit, že nic z toho co dělám, co se pro sebe snažím dělat, jakákoliv seberealizace, nic mi to nedává. Vím, že všichni lidi řeší ve svých životech svoje problémy, každej něco řešíme, ale někteří to lépe zvládají anebo tak alespoň působí.

Abych se vrátil k věci, nevím co mám dál dělat. Nikdo mi to asi neporadí, protože je to jen a pouze můj život a co je dobré pro jiného, nemusí být dobré pro mě.

Takže co mi poradí mé JÁ? hm?
-přemýšlím, že bych se sbalil a někam odjel, alespoň zatím na pár dnů. Prostě úplně vypnout a zkusit žít život teď a tady. Třeba by mě to přivedlo na jiné myšlenky, třeba mi to otevře nové obzory. Opravdu nevím!

Taky přemýšlím o tom, že bych po dokončení kurzu poradce aspoň na rok odjel do ciziny. Napadlo mě buď BALI, AUSTRÁLIE nebo NOVÝ ZÉLAND. Ale nejdřív se musím zdokonalit v angličtině.

KONEČNĚ NA TOM MUSÍM NA 100% ZAMAKAT !

CHCI KONEČNĚ NĚCO DOTÁHNOUT DO KONCE!

- Vím, že by člověk o sobě neměl mluvit špatně, "NEHEZKY", ale já si o sobě myslím, že jsem...

SRAB, "MÁČKA"...

Stydím se, bojím se co si kdo o mně myslí nebo bude myslet a nevěřím si, svým schopnostem. A pozoruju to u sebe i ve sportu. Např. kickbox - dojdu do fáze, kdy už nemůžu a prostě to vzdám. Bolí to, myslím, že zkolabuju a tak přestanu. Nedokážu se přes to přenést. A to je si myslím další CHYBA. Z které se nijak nepoučuji.

A tak je to se vším v mým životě. Stále mi chybí sebevědomí a nijak se to zatím nezlepšilo, protože jsem zatím nedokázal nic takovýho, na co bych mohl být já sám PYŠNÝ.

Mysllím si, že by se to mohlo změnit, kdybych se konečně naučil perfektně anglicky, Když o tom tak přemýšlím, asi nebudu utrácet moje omezený finance na "výlet", ale radši to dám do učení se jazyka.

KDYBY ALESPOŇ TY ČERNÝ MYŠLENKY NEBYLY TAK ČASTÝ!

Napadla mě teďka ještě takováhle věc. Co takhle (ve vší počestnosti) udělat pokaždé v situacích přesně pravý opak než bych ve skutečnosti udělal. Nebo teda spíš v těch situacích, které mi budou určitým způsobem nepříjemné. Nemám přece co ZTRATIT! Můžu jen ZÍSKAT! Ať už ta skušenost bude dobrá nebo zlá. Přece, když je něco pořád stejné, neměnné a chovám se pořád stejným způsobem, tak se nic měnit nebude.

Celkem se divím, že mě to nenapadlo dřív. Teď to jen zavést do PRAXE...